Mladá fronta DNES, str.3, Brno, 12. května 2012
»Top manažeři od nás Z právě vznikajícího centra Ceitec by chtěl jeho první projektový manažer Tomáš Hruda mít do deseti let ústav, který bude budit respekt mezi slavnými vědci po celém světě.
V roce 2009 začal pracovat ekonom Tomáš Hruda jako projektový manažer vědeckého centra Ceitec. Za několik měsíců toto místo opustí a přenechá ho vědcům. Zatímco v době jeho příchodu Ceitec v podstatě neexistoval, nyní už vědci pod touto hlavičkou vyvíjejí objevy. Přelomem byl loňský rok, kdy projekt obřího vědeckého centra jižní Moravě schválila Evropa.
* Jak se změnila vaše práce před schválením projektu a po něm?
Velmi pozitivně. Náš úkol předtím byl připravit projektovou žádost. V podstatě přesvědčit politiky na národní a potom i nadnárodní úrovni o tom, že Ceitec si zaslouží financování. Nyní už řešíme konkrétnější věci. Abych použil příměr: první dva roky byla jakási shoda rodičů na tom, že by si potomka mohli pořídit. Poté došlo k početí. A dnes už to dítě začíná žvatlat…
* Když jsme u té metafory. Kdo jsou oni rodiče?
Je jich tam víc, než je v rodině běžné (usmívá se). Za rodiče bych označil šest brněnských partnerských univerzit. A potom je tu i důležitá role jakýchsi učitelů. Tím mám na mysli instituce, které nám dávají peníze – tedy stát a Evropská komise.
* O Ceitecu se zatím lidé mohli doslechnout, kolik bude stát, kolik tam bude dělat lidí nebo co se tam bude vyvíjet. Mohl byste vlastními slovy nějak vysvětlit, co to Ceitec vůbec je?
Je to jednoduché. Centrum, kde se dělá špičková věda. V českých podmínkách to zatím chybí. Je zde pár špičkových výzkumných týmů, ale to jsou spíše výjimky.
* K čemu je ale takové centrum dobré?
Obecně platí, že chcete-li, aby nějaká ekonomika byla úspěšná, tak musíte mít jádro, které je schopno generovat myšlenky a přitahovat zajímavé lidi, které něco naučí. Představte si, že máte firmu a chcete vyvinout špičkový výrobek. Pak jste velmi závislý právě na kvalitě vysokých škol a výzkumných institucí v daném místě. Firma Apple by například nikdy nevznikla, kdyby neměla zázemí Silicon Valley, respektive Stanfordské univerzity.
* Existuje nějaký místní příklad?
V Brně již delší dobu fungují firmy zabývající se elektronovou mikroskopií. To by ale nešlo, pokud by tu nebylo dost lidí, kteří rozumějí fyzice, matice a jsou ochotní se věnovat špičkové vědě. Bez nich by tu potom nemohly být ani firmy, které by tyto mikroskopy vyráběly a zaměstnávaly další lidi.
* K tomu by měl Ceitec sloužit?
Také. Ambicí Ceitecu je, aby v těch základních sedmi vědeckých disciplínách vytvořil klastr špičkové výuky i špičkových firem. Domácích i zahraničních.
* Z čeho má být centrum financováno?
Samotná věda na sebe nikdy sama nevydělá. Kdekoli na světě, ať už se podíváme třeba na instituce, jako je Stanfordská univerzita nebo MIT. Gros je vždy placeno z veřejných zdrojů.
* Máte za sebou už nějaký výsledek, který byste vypíchl?
Určitě. Nicméně je třeba jasně říct, že kvůli zpoždění, které je ve vědě přirozené, se jedná zejména o výsledky, které vznikaly ještě na našich mateřských organizacích. A tak se nyní chlubíme peřím, které ještě začínalo vznikat na fakultách. S prezentováním objevů je vůbec problém.
* Laici jim nerozumí?
Ano. Lze třeba představit nedávný objev umělého laku na zuby. Každý pochopí, o co jde a k čemu by to mohlo být dobré. To je ale méně častý případ. Většinou se jedná o výsledky, jejichž implikace jsou možná daleko zásadnější, nicméně reálná aplikace může přijít až ve výhledu deseti let a dané problematice v Česku rozumí třeba jen pár lidí.
* Kde vidíte Ceitec za deset let?
Vzhledem k tomu, jaká je v Česku „konkurence“, vidím Ceitec jako místo, které je mezinárodně uznávané. A kolegové vědců, kteří mají v životopise kolonku Ceitec, budou vědět, že se jedná o vědecké kapacity. Stejně jako když vy o někom uslyšíte, že je z Harvardu, tak si asi pomyslíte, že musí být velmi dobrý. V tom kratším horizontu bychom chtěli, aby to fungovalo v Česku. Do pěti let bychom chtěli být preferovaným místem návratu pro lidi, kteří něčeho dosáhli venku a přemýšlí o tom, že se vrátí.
* To jsou velké cíle. Nemrzí vás, že brzy vedení centra opustíte?
Taková byla dohoda a s tím jsem tam už před lety šel. Mým úkolem bylo projekt připravit, rozjet a poté ho předat vědcům. Teď už probíhá standardní předávání novému vedení.
* Kdo tedy bude vaším nástupcem?
Nový management by měl mít společné to, že se ani v Česku nenarodil a ani česky mluvit neumí. A samozřejmě je ve svém oboru mezinárodně uznávanou kapacitou.
* Pracoval jste v bance nebo v CzechInvestu. Jaký je rozdíl mezi vedením vědců a bankovních úředníků?
Řízení v podstatě čehokoli je podobné. Jako manažer se musíte přizpůsobit. Musíte být schopen definovat cíle, zhodnotit dostupné zdroje a stanovit strategii, priority a zejména nástroje posuzování výsledků.
* Můžete uvést nějaký příklad?
Když jste třeba manažerem ostrahy v supermarketu, tak asi budete velmi striktní, úkoly budou přísně vymezeny a odchýlení se od standardu se bude trestat, protože kreativita vede jen k problémům. Když ale budete šéfovat výzkumnému centru, tak musíte kreativitu naopak maximálně podporovat a lidem důvěřovat. Mělo by to být podobné jako ve firmě. Dát lidem důvěru a chtít za to výsledky. Ty se sice ve vědě nedají změřit na počet prodaných výrobků, ale také to jde. Je to těžší, ale jde to.
* Máte ekonomické a humanitní vzdělání. Do jaké míry rozumíte přírodovědným procesům, které pod hlavičkou Ceitecu probíhají?
V podstatě vůbec. Samozřejmě se snažím naslouchat, ale není to ani úkol. Můj primární úkol byl dát dohromady ten projekt, tu žádost. Proto teď taky budeme měnit management, protože teď už ta oborová znalost bude nutná. Můj nástupce musí mít vědecký background.
* Takže to nebyla nikdy vaše nevýhoda?
Já jsem ale nedělal žádná závažná rozhodnutí přímo se dotýkající vědy. To je starost vědeckých ředitelů. Na ta nejzásadnější rozhodnutí je potom určena nezávislá vědecká rada složená ze zahraničních odborníků. Jsem přesvědčen, že to je nejlepší model.
***
Výsledky se ve vědě nedají změřit na počet prodaných výrobků, ale jde to. Je to těžší. »
V případě objevu umělého laku na zuby každý pochopí, o co jde a k čemu to může být dobré. »
PROFIL
Tomáš Hruda
Na pražské Karlově univerzitě vystudoval v roce 2000 ekonomii a poté ještě v roce 2002 mezinárodní vztahy. Pět let působil v CzechInvestu, mimo jiné měl na starosti české investice japonských automobilek Toyota a Hyundai. Pracoval také jako viceprezident Constantia Privatbank AG. Od roku 2009 je výkonným ředitelem Ceitecu.
Ceitec Projekt brněnského výzkumného centra, na kterém se podílí šest brněnských univerzit. Schválen byl Evropskou komisí 6. června 2011 a plánované výdaje na jeho provoz činí 5,25 miliardy korun. V roce 2014 by se roztříštěné centrum mělo sestěhovat do dvou hlavních areálů. V bohunickém kampusu Masarykovy univerzity budou sídlit vědci zabývající se přírodními vědami a biomedicínou. V areálu Vysokého učení technického pod Palackého vrchem zase centrum pro materiálové vědy a pokročilé technologie.
Dotazník
Datum a místo narození 1977 v Brně. Rodinný stav Svobodný, ale definitivně zadaný. Kde žiju a kde bych chtěl žít Teď žiju v Brně. Ideálně bych chtěl žít někde v Česku, kde funguje zdravý rozum a kde se politická scéna chová jako vedení firmy. S cílem, aby ta firma fungovala a neskončila vytunelovaná v konkurzu.
Podle čeho poznají kolegové v práci, že jsem naštvaný Nemám problém se naštvat. Když jsem mezi nejbližšími spolupracovníky, tak se ovládám o to hůř. A ti to poznají mírou jízlivosti mých poznámek. Nejlepší a nejhorší rozhodnutí Nejlepší bylo jít do Ceitecu. A nejhorší? Taky jít do Ceitecu. Občas jsem toho měl opravdu plné zuby, ale teď cítím obrovské zadostiučinění s tím, že vidím, jak začíná fungovat. Bez čeho se prostě neobejdu Bez lidí, kterým můžu důvěřovat. Čím bych chtěl být v příštím životě Naším psem. Koho považuji za osobnost jižní Moravy Johanna Gregora Mendla. Z nedávné minulosti by to byl „neznámý vojín“ jihomoravské regionální inovační strategie.
Foto popis| Předává ústav vědcům Tomáš Hruda měl jako ekonom za úkol vytvořit fungující ústav. Teď nastoupí manažeři-vědci.
Foto autor| Foto: Filip Fojtík, MF DNES
EVROPSKÁ UNIE
