Sdělovací technika, str. 15, 1. srpna 2011
Zpravodaj o inovacích v jihomoravském regionu
V prostorách biotechnologického Innovation parku INBIT Jihomoravského inovačního centra sídlí i brněnská firma G. L. Electronic. Již od roku 2003 se účastní celé řady mezinárodních kosmických projektů, které realizuje převážně v Itálii, ale i ve francouzské Guyaně. Bránu k vesmírným projektům, které může realizovat přímo z Brna, jí otevřelo až přijetí České republiky do Evropské vesmírné agentury (ESA) v roce 2008. O vývoji firmy, jejích aktivitách a plánech jsme měli možnost hovořit s jejím ředitelem, Luďkem Graclíkem.
* Kdy vlastně vznikla Vaše společnost?
Jako firma jsme začali působit v roce 2003, i když jsem začínal v podstatě sám – měl jsem určité předchozí zkušenosti v oblasti kosmických a vědeckých projektů. První zahraniční spolupráci jsme navázali s firmou Carlo Gavazzi Space, což byly takové první krůčky naší firmy. V případě letového hardwaru jsme se soustředili na desky s elektronikou a jejich kompletaci. V první fázi jsme prováděli montáž desek od vyskladnení materiálu přes jeho kompletaci, až po kontrolu kvality, kdy jsme desku odevzdávali na měření. Do roku 2008, kdy ČR ještě nebyla v ESA, byly všechny tyto operace realizovány v zahraničí.
* A kdy začala spolupráce s Jihomoravským inovačním centrem?
S JIC jsme začali spolupracovat v roce 2010, kdy jsme se začali zabývat myšlenkou, jak vše, co jsme se zatím naučili, zužitkovat v České republice. Tím, že ČR vstoupila do Evropské vesmírné agentury, padla spousta bariér. Je pro nás nyní snazší získat projekty a zároveň můžeme zůstat v ČR. Od JIC jsme dostali k dispozici kanceláře i laboratoře, které jsme si dovybavili speciálním vybavením, které potřebujeme pro vlastní montáž. Automatická zařízení zatím nepoužíváme, protože objem práce není tak velký, aby se nám vrátila poměrně vysoká finanční investice a také kvalifikace výrobního procesu je jak technicky, tak finančně velmi náročná. V současné době se technicky a administrativně připravujeme na získání certifikátu Ulstituto Italiano delia Saldatura z italského Janova, který kvalifikuje výrobní procesy realizované manuálně. Zahájili jsme také spolupráci se Středoevropským technologickým institutem CEITEC, kde bychom se aktivně chtěli zapojit do připravovaných projektů a navázat na spolupráci s vědeckým týmem a využili možnosti pronájmu čistých prostor.
* Členství ČR v ESA jste zmínil jako důležitý mezník. Co konkrétně znamenal pro Vaši firmu?
Zaprvé jsme vytvořili tým kvalifikovaných techniků certifikovaných přímo certifikáty ESA, které nás opravňují k tomu, abychom mohli pracovat na letovém hardwaru na úrovni flight modelu. Bez této certifikace totiž nejste oprávněn se na projektech vůbec podílet. My jsme se soustředili, jak už jsem řekl, na oblast výrobní, oblast kontrolní a na měření. Protože jsme v této oblasti už získali stabilitu a máme renomé u takových firem, jako je Thales Alenia Space Italia nebo Carlo Gavazzi Space, začali jsme se zabývat i myšlenkou dělat vývoj a návrh (design). Problém je v tom, že tyto projekty nezískáme každý týden a platit tým vývojářů a vědců je finančně náročné. Je to problém i motivační. Proto se snažíme navázat spolupráci s místním akademickým a vědeckým prostředím, což se nám naštěstí zatím daří. Máme první dvě „vlaštovky“, které by mohly splnit náš cíl, s nímž jsme do ČR šli – tzn. aby akademické fórum projekt vymyslelo a my ho na základě svých zkušeností pomohli zrealizovat. Podařilo se nám to jednak s AV ČR, kde jsme začali spolupracovat na projektu sondy Solar Orbiter, a také s Katedrou fyziky povrchů MFF UK, kde jde o projekt Taramis pro CNES (Centre National d’Études Spatiales). Jednáme o tom, že budeme zajišťovat část technických konzultací, výrobní kontrolu kvality, a pokud bude požadavek ze strany subjektů, jako je ČNES, tak i finální integraci.
* Na kterou oblast výroby se soustřeďujete?
Do loňského roku jsme dostali desku plošného spoje a součástky, dnes dostaneme už jen zadávací dokumentaci a provedeme vlastní realizaci i s nákupem materiálu. Tak to bylo např. pro LuxSpace. U velkých firem, jako jsou Thales Alenia Space Italia nebo Carlo Gavazzi Space, to bylo ze začátku trochu složitější -především přesvědčit naše partnery, že to opravdu zvládneme jak technicky, tak i co do požadované kvality. V současné době již můžeme přinést i něco navíc – upozornit na některé chyby a navrhnout způsob řešení apod. Dnes již plně samostatně zahájíme vlastní montáž – předpřípravu výroby (pretining, preforming), kdy se materiál připraví tak, aby mohlo být provedeno jeho vlastní osazení. Klasická technologie SMD s osazovacími automaty v oblasti kosmických aplikací zatím není zcela standardní především z důvodů již zmiňovaných kvalifikací výrobních procesů, které jsou podle standardu ESA poměrně technicky náročné. Samozřejmě tento proces pozvolna nastupuje, ale spousta součástek se zatím stále osazuje ručně. Je to také proto, že ESA chce na všechno garance kvality a 100% funkčnost. Automatizovanou povrchovou montáží se osazují rezistory, kondenzátory, jednodušší pouzdra integrovaných obvodů flat-pack, ale např. složitější FPGA konektory se zatím montují stále manuálně, protože tam je opravdu dost náročné dodržet všechny podmínky a procedury, které ESA vyžaduje. To pochopíte teprve tehdy, když si uvědomíte, že výsledný spoj proběhne 500 nebo 1000 termocykly, kdy se zahřívá a chladí od +50 do -50 °C, a pak projde ještě vibračním testem. Samozřejmě záleží na tom, zda je satelit určen jen pro nízkou nebo vysokou oběžnou dráhu, na co je zaměřen, jakou konkrétní úlohu bude plnit, jaké je jeho poslání a podobně. Přirozeně všechny tyto aktivity musí byt zaevidovaný a přesně monitorovány, a tak se traduje, že na jeden kilogram letového hardware připadá 7 kg papírové dokumentace. Po osazení jde deska samozřejmě na test (tzv. testování na stole), kdy se vyzkouší pouze daný obvod, dále se deska zaintegruje do nějaké jednotky (unity), kde na základní desce (motherboardu) je několik desek elektroniky. Před elektrickým testem proběhne test kvality, celé zapojení se vizuálně zkontroluje spoj po spoji, hledají se např. praskliny, spoje s nedostatkem pájky apod. Podílíme se na celém procesu až po finální integraci, kdy se hotová deska zasouvá do motherboardu.
* Které projekty již byly realizovány z Brna?
Z toho, co jsme realizovali v Brně, můžeme uvést zajištění kabeláže monitorovacího systému AIS pro lucemburskou společnost LuxSpace. Další zajímavý projekt byl Lares, který jsme realizovali v zahraničí. Tam jsme realizovali celkovou kabeláž pro integraci systému na satelitu – zajímavostí je, že Lares bude prvním satelitem vypuštěným z nového vynašeče Vega, na kterém také spolupracujeme.
* Změnil se nějakým způsobem styl práce?
Víte, v ESA musíte mít certifikát na každou jednotlivou operaci. Pokud se zabýváte technologií osazování součástek s vývody, musíte na ni mít certifikát; jestliže používáte technologii SMD, musíte mít certifikát na tuto technologii; pokud provádíte opravy a modifikace na deskách, musíte mít certifikát na tuto oblast; jestliže děláte kabeláž, musíte mít certifikát na crimping. Abychom mohli našemu klientovi nabídnout realizaci produktu od začátku až do konce, musíme k tomu mít i inspektora. Znamená to, že technici jsou certifikovaní jako operátoři a zároveň jako inspektoři, což je finančně dost náročná záležitost, tyto certifikáty jsou poměrně nákladné. Jde také o to, aby potenciální držitel certifikátu zvládal nejen teoretickou, ale také praktickou stránku výroby. Pokud jeden operátor vyrábí, musí výsledek jeho práce kontrolovat jiný operátor. Není možné, aby ten, kdo vyrábí, současně kontroloval. I přesto, že disponuje certifikátem pro kontrolu. ESA lpí na preciznosti výroby, což je pochopitelné, vždyť investice do sond a satelitů jsou ohromné.
* Můžete shrnout současné aktivity společnosti G. L Electronic?
Momentálně pracujeme na několika projektech Small Geo, Globalstar2, Lares, AIS, Sentinel 1, BepiColombo, začali jsme dělat na německém ENMAP a v poslední době i na projektu Galileo. Projektů, na kterých se podílíme, je na malou českou firmu opravdu hodně. Máme obrovskou výhodu v tom, že jsme v tom procesu neustále. V ČR není mnoho firem, které by mohly říci, že jim rukama projde takový hardware. Jsou zde firmy, které mají kontrakt s ESA a dalšími partnery z oblasti space, pracují pro ni vývojáři softwaru i hardwaru, ale takových, které by mohly říci: „My denně děláme space“, je podle mě opravdu málo. Nyní se snažíme najít i nového partnera, který by se nesoustředil pouze na vesmírné projekty, ale také na projekty pro letecký průmysl. Je obtížné získat zakázku s tím, že pouze realizace výroby bude provedena v ČR. Protože jsme u těchto firem dlouhodobě, jsme zároveň v těchto firmách takovým útvarem rychlého nasazení, který zaměstnají tam, kde to momentálně hoří. Je to pro nás sice vynikající prezentace, protože zde máme dobré jméno, ovšem tyto úkoly jsou někdy hodně složité a náročné. Je to pochopitelné, získat tým na takové technické úrovni není otázkou jednoho týdne ani měsíce ani roku. Proto jsou spokojeni, že nás mohou využít k těmto aktivitám, a když se poškodí např. hradlové pole a je třeba jej v rámci možností zachránit, přijdou na řadu „zlaté české ručičky“. V rámci jednoho projektu jsme řešili i problémy s termikou. Bylo to stokrát vyzkoušeno, ale ve finále, kdy se vše zaintegrovalo, byly teploty vyšší a komponenty nepracovaly, jak měly. Bylo nezbytné vše znova upravit. Pak potřebujete tým lidí, který problém do rána vyřeší.
* Děkuji za rozhovor.
Autor: Petr Beneš
EVROPSKÁ UNIE
