Cena Neuron pro mladé nadějné vědce za medicínu patří letos Markovi Mrázovi z CEITECu

4. prosince 2018

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Marek Mráz, úspěšný vědec z brněnského CEITECu, obdržel včera prestižní cenu od Nadačního fondu Neuron. Ocenění dostal za svůj výzkum zaměřený na chronickou lymfatickou leukémii a B buněčné lymfomy, především za poznání tzv. BCR signalizační dráhy. Jedná se o proces, který je aktivní především v lymfatických uzlinách. Díky zkoumání jeho zákonitostí a specifik je možné pochopit případnou agresivitu leukémie a lymfomů a navrhovat jejich cílenou léčbu.

 

Ceny Neuron jsou udíleny vždy ke konci roku v sedmi podporovaných oborech – ve společenských vědách, lékařství, matematice, fyzice, chemii, biologii a computer science. Cena nadějným vědcům, která je spojena i s finanční odměnou, zohledňuje dosažené vědecké výsledky a případně i vědecký program pracovníka. Ocenění má významný motivační účinek i na další výzkumnou činnost vědce - příjemce Ceny Neuron v této kategorii musí po dvou letech od jejího udělení předložit Vědecké radě Neuronu zprávu o odborném růstu.

Celkem bylo předáno deset ocenění ve třech kategoriích - kromě celoživotního přínosu vědě byli oceněny tři významné vědecké objevy a šest mladých vědeckých talentů. Na výběru laureátů se letos podílela mezinárodní vědecká rada Fondu, která zajistila světovou odbornost oceněných. Celkem si laureáti rozdělili rekordních 9 milionů Kč výhradně ze soukromých zdrojů mecenášů Nadačního fondu Neuron.

Při této příležitosti jsme se Marka Mráze zeptali:

Co ovlivňuje směry vašeho výzkumu a cesty, kterými se vydáváte?

Na to se těžko odpovídá univerzálně. V podstatě máme jako tým dva zdroje motivace, které určují, co v laboratoři zkoumáme. Jedním je samotný proces naší vědecké práce. Když něco objevíme, tak vyvstanou další otázky, které dále potřebujeme vyřešit. Například Gabriela Pavlasová, PhD studentka z našeho týmu, asi před dvěma lety ukázala, jak je regulovaná hladina molekuly CD20, o které již přes dvacet let vědci vědí, že je přítomná na povrchu buněk leukémií a lymfomů. Logicky pak chtěla vědět, proč se to tak děje. Tedy že dochází k její zvýšené expresi v lymfatických uzlinách. Tak začala Gabriela studovat funkci samotnou. Je to přirozené navázání bádání a postupné odhalování zákonitostí. Člověk pochopí kousek, a pak touží pochopit další kousek z biologie dané choroby. Nebo raději kus.

Druhým zdrojem inspirace je jednoznačný klinický problém z reálné praxe. Intenzivně spolupracujeme s lékaři a od nich se například dozvíme, že je mezi pacienty nikoli nevýznamná skupina, u kterých se onemocnění i přes stejný počáteční stav po čase vyvíjí více agresivně či choroba neodpovídá na léčbu. Klinicky většinou existuje nějaký postup jak k takovým pacientům přistoupit, ale biologicky přesně nevíme přesně, proč se choroba chová různě. Snažíme se tedy vědecky uchopit klinický problém, který existuje v  onkologii a o kterém se dozvíme od lékařů.

Takovým případem je situace, kdy o již existujícím léčivu víme, že funguje velice dobře u pacientů s chronickou lymfatickou leukémií. Paradoxně ale žádného pacienta zcela nevyléčí. Pacienti na léčbu odpoví, reagují, ale na druhé straně se jim choroba stále vrací. Pro nás je tedy vědecká otázka, s čím spojit lék a zkombinovat tak, aby byla odpověď hluboká a choroba byla kontrolovaná, případně i vyléčená.

Jak dlouhá doba uplyne do reálného využití vašeho konkrétního objevu v klinické praxi? Máte šanci toto dohlédnout?

Záleží na tom, čeho se objev týká a co přesně zjistíme. V případě popisu regulace a funkce proteinu CD20 mohou lékaři a farmaceutické firmy poměrně rychle a racionálně odvodit, jak by se měly designovat klinické zkoušky při např. kombinační léčbě. Tam očekáváme průlom poměrně rychle, dopad může být v řádu let. Firmy i lékaři mohou poměrně rychle upravit testované kombinace léčiv, která již existují. Pokud ovšem cílíme na zcela nový lék, tak tam je klinické testování na velmi dlouhou dobu.