Globální věda: Vytvoření Alliance4Life

31. ledna 2019

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Vědecké instituce ze střední a východní Evropy spojily své síly, aby zlepšily kvalitu výzkumu ve svém regionu. Projekt Alliance4Life byl založen v roce 2018 s cílem zvýšit konkurenceschopnost vědeckých institucí ze střední a východní Evropy. Na otázky týkající se hlavních témat projektu nám odpoví Mgr. Jiří Nantl, LL.M., ředitel Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Masarykovy univerzity v České republice, jenž je jedním z 10 členů Alliance.

Co bylo inspirací projektu Alliance4Life?

Mnoho vědeckých institucí ze střední a východní Evropy navázalo úspěšnou spolupráci s institucemi ze západní Evropy, nicméně jen velmi málo jich spolupracuje mezi sebou. Tak například v CEITECu pracuje pravděpodobně víc lidí z Francie než z Polska, a o vědeckých institucích v sousedním Slovensku toho víme opravdu hodně málo. A to jsme ještě před 30 lety byli jeden stát!

 

Jaké jsou hlavní problémy, se kterými se vědci ve střední a východní Evropě potýkají?

Vědecké instituce a jejich vedení jsou stále často podhodnocováni, což má za následek nedostatečnou podporu vědců. Veřejné investice do výzkumu jsou také často nepředvídatelné. Mnozí vědci v Evropě si nikdy nemohou být jisti, zda jejich současné financování bude probíhat i příští rok, nebo jaké zdroje mohou využít za daných pravidel, aby mohli nakoupit vybavení a chemické látky. V mnoha zemích se asi 90 % dotací rozděluje na základě konkurenčních grantů – není zde skoro žádné výchozí institucionální financování (ačkoliv v tomto ohledu má Česká republika štěstí).

Míří na západ mnoho studentů po ukončení studia?

Na toto není lehké odpovědět, protože zatímco někteří studenti opravdu odjíždějí, jiní naopak přicházejí ze západní Evropy sem k nám. Řekl bych, že v CEITECu máme celkem problém, protože čeští studenti často nechtějí nikam odejít, přestože je

k tomu pobízíme. Nyní však naše strategie vyžaduje, aby studenti po absolvování vysoké školy vyrazili do světa. [Vysvětlete prosím, kdy se po studentech požaduje, aby vycestovali], což se jim moc nelíbí. Myslí si, že Česká republika je místo, kde se skvěle žije, tak proč by měli odcházet? Navíc, pro nadřízené je víc než pohodlné, udržet si ty, které si sami zaučili. A to i z morálního hlediska.

Existuje mnoho institucí, které podporují vědce, aby více cestovali?

Ne. V našem regionu se často očekává, že zůstanete v jedné instituci od počátku vaší doktorandské pozice až po získání pozice vyšší. Loajalita svému nadřízenému i svému oddělení je tradičně vnímána a oceňována více než zkušenosti, které přinesete odjinud.

Jak to ovlivňuje kariérní růst vědců?

Kariérní postupy vědců, jak jsou běžně chápány, zde v podstatě neexistovaly. Například, až donedávna jsme neměli běžné postdoc pozice. Bylo to tak, že po ukončení vysokoškolského studia jste zůstali ve velmi nejisté pozici s nevalným příslibem interního povýšení. Takže bylo plno lidí, kteří zůstávali leta v jedné instituci s vyhlídkou toho, že jednoho dne možná získají svůj vlastní tým, když třeba jejich nadřízený odejde do důchodu či zemře. A to je to, co se pokoušíme změnit.

Jak?

Například v CEITECu jsou všichni vedoucí skupin vybírání na základě konkurenčního procesu. Chceme opravdové lídry, chceme vynikat, a to vyžaduje osoby, které přijdou z prostředí mimo naši instituci. Když vedoucí skupiny odejde z instituce, je rozpuštěn celý jeho tým, a tím pádem se vytvoří prostor pro nový tým. Jakmile si vytvoříte komunitu hlavních řešitelů, aniž by tito lidé kdysi před třiceti lety byli spolužáky, tak je dynamika institutu velmi odlišná, a je možné provádět změny.

Proč pro získávání vedoucích skupin nevyužívá instituce konkurenční postup?

Velmi často je to právě z důvodu spoléhání se na konkurenční financování. Instituce moc často nejmenují hlavního řešitele: je to spíše tak, že někdo si nashromáždí

dostatek financí z grantů, aby mohl vést tým, což je poněkud neoficiální, a ne zrovna transparentní.

Jak v rámci projektu Alliance4Life zvládáte rozdíly týkající se strategie na úrovni institucionální, národní a EU?

Jedním z problémů je to, že stát a někdy i EU se pokouší vyřešit problémy, jež jsou výsledkem špatného fungování institucí. Takže Alliance doporučuje, abychom se dívali hlavně na to, jaká by měla úloha institucí být, zda vykonávají svoji úlohu dobře, a zda mají dostatečné nástroje pro to, aby mohly poskytnout dobré zázemí pro své vědce. A zejména by měly být stanoveny jasné hranice mezi národní a institucionální strategií.

Jakým způsobem tento postoj propagujete a rozšiřujete mezi ostatní?

V tomto roce se chystáme přizvat k diskuzi u kulatého stolu tvůrce strategií ze všech našich zemí. Podělíme se o své zkušenosti a výsledky, a pokusíme se podpořit pozitivní posun týkající se strategií ve vědě a výzkumu.

Čeho Alliance4Life doposud dosáhla, co byste vyzdvihl?

Zavedli jsme plán školení pro administrativu, který nám umožňuje sdílet mezi sebou zkušenosti s řízením vědeckých institucí. Vše, co se nám osvědčilo, budeme šířit dál jako inspiraci pro správný postup. Začali jsme také nabízet cestovní granty, aby se vědci mohli účastnit vědeckých událostí v našich zemích. A na závěr bych dodal, že dle mého názoru je velkým úspěchem, že se nám povedlo vybudovat tak úspěšný projekt jako je Alliance. Každou instituci stojí nemalé úsilí být členem a pro mnohé z nich to není vůbec snadné. Ale všiml jsem si během posledních setkání, že lidé jsou opravdu nadšeni z toho, že do Alliance patří. Zrodila se tak nová komunita.

Zdroj: eLife